DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
Expedice Slovinsko

„Slovinsko expedice 2006“

Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006Slovinsko expedice 2006

další foto umístěny pod deníkovým článkem .....

 

 

Odjezd pátek večer: 28.7.2006

Honza mi slíbí auto. David s výměnou souhlasí:Podmínky jsou kruté.Kus za kus.Navíc Honza nepustí auto, pokud se nevymění oleje a mechanici v servisu z tohoto kšeftu necítí výdělek.Výměna nakonec proběhla bez problému a s patřičnou a nezbytnou instruktáži kolem specifik vlastnosti osobních miláčků.

V 18°° jedu pro Davida. Auto je polepené, umyté. Členové expedice se pomalu slízají na určených místech. Rozlučka s kamarády, oblíbeným barem, houkačka a jedem směr Prostějov.

Ještě Keswina na Stražisko a sbalit sám sebe. To se mi často nestává. Radši balím ženské. Bez pivka sedím s Ľubem.Ve 22°° nakládáme větší část výpravy a hurá do TESCA. Mezi regály se posouváme jako zkušení nakupovači a každý si přihazuje to svoje oblíbené. Ferda zelenou, já říkám vemte Kofolo a Ivča tyčinky. Nesmi chybět dostatek zeleniny. Chleba jen tak na dva dny, aby se zbytečně nevyhazoval. Plné dva košíky proviantu zatěžuji zadní část transporteru. Na moji značku doutníčku už nedošlo, je close. Škoda. POZOR!!!!! Klíče jsou v kapse,j edem na Plumlovskou…zavelí David. Máti by….ja zuřím, mladí v klídku s posměchem…klasika…David. První zatěžkávací zkouška na dálnici směr Brno-Wienna-Graz-směr Slovinsko.Co mírný kopeček to 50-55 km/hod. Strašně v představě dalších 640 km na Bled. Aleee, není na vybranou. První celnice bez problému, vozík se nás zběsile drží. Před Grazem řešíme dilema kam. Klagenfurt nebo Maribor? Tam může být ucpaný tunel, tu zas štrúdle tuctových dovolenkářů směřujících se namočit v Jadranu a spálit si kůži, aby jim sousedi záviděli. Hranice za chvíli, dejte doklady. Ferda řídi. Najednou výstražná světla před náma. Jedno,d ruhé…copak? Bouračka? Kdepak. Zoll kontrola. Hranice 3 km a my stop. Ani moc po nás nechtěli, ale jak je vidět EU si na svém potrpí a rádi se nám do tváře podívají...... Tak a co bude dál? Jenom kousek jedem v pohodě, za chvíli je velký kruháč a tam opět..shit, na houbelec práce. Auto pomalé ,všude fuul a my daleko od startu.

Na letišti v Bledu jsem skoro každý rok, ale nove cesty, dálnice mě tak zmátli, že jsme kousek před kufrovali jako nováčci na cestách. Nakonec vše dopadlo podle plánu. Tady tzn.v levo Ivo Župan, letiště, padáky, spoustu známých. Vlastně nic se nezměnilo. CAMP na letišti, ale za 8 EURO…..na osobu. Ty už tam opravdu jsou v EU. Ne,ne… Budem hledat něco cenově přijatelnějšího. Cena „zadarmo“-skvělá. Partia odpoledne vyrazila na Bledské jezero a kolem. Já našel krásné, útulné místečko u SAVI. Ale komu to asi patří? Zatím nás nikdo nevymákl a sami se neudáme,že? Malinká, rychlá koupel v čiro-čisté-osvěžující vodičce a na vaření se taky bude hodit. Jenom pokud nám o par metru výš nějací podobní nebudou do vodičky splachovat svoje hovínka.

Polévka pro dnešek gulášová, zahuštěná salámkou, cibulkou, prostě co dům dá. Mastné očka plavou, pěna se ztrácí, bodem varu prochází. Předjídlo chleba s paštikou, načištěna zelenina. Paráda. V řece se chladí profikat. Polévku usrkáváme, děla nám to fajn na žaludky. První zážitky s lehké s cyklo túry. Teplo, ale v dálce nad Triglavem černé mraky nevěstí nic dobrého. Že bychom zmokli? Stany máme kvalitní, ale pro začátek to vyzkoušíme pod klasickým širákem. Kofola koluje s lehkým nádechem tuzemáku. Paráda, to se bude spinkat. Kolik je hodin? To hvězdy nechtějí vyzradit, ale únava pokládá unavená těla do spacáku. Dobrou……taky dobrou. Zítra podle plánu…..chachacha. To bychom nesnídali. První kapky naznačili, že stany jsme nestavěli tak úplně zbytečně. A také že jo. Slyším pomalu odcházející expeditory do svých útulku. Jdu taky. Můj domov-vozík. Proše bardzo. Může sprchnou. Teplo střída příjemný chládek.


Neděle ráno-30.7.2006

Slyším budík, ale i šumrání prvních nocležníků kolem. Ferda jako první. Otevírám káru, startujeme vařič. Dobré kafčo a čajík po ránu bodnou. Ferda mícha tuňáka, krájíme cibulku jako nezbytnou součást pokrmu. Dobrou a nerušenou relaxaci před startem.


V dálce se blíží postavička. Že by zvědavec nebo majitel? Nebo místo kostelu na procházku? Dobro utro..promluvím zkušeně. Kavicu budete? Toto je vaše zemľa? Da da…. Vypadá, že se s ním domluvíme na dalším noclehu. Češko….imate dobro pivo. Vidí kolem sebe prázdné plechovky. A je náš….jedno pivko na večerní piknik a ještě jedno pro nevím koho. Jeho postavička a jasná záda se ztrací v dálce. Super. Bylo tady fajn a ještě jedna noc. Plány jsou hotové, David už po třetí prohledáva svůj přehledný bordelíček a hleda rovnošátu. Zdržuje team. Ale času dost. FOTO...úsměv, odpadky naložené. Vyrážím napřed s foťákem a napodruhé nastartovaným autíčkem..jak jsem se lekl. Tady v lese a bez šťávy. To nám přece nemůžeš udělat. Nabalení, optimističtí vyráží ve dvou skupinkách. Očekávaný los podle představy vyřadí z boje za krásnými kilometry ze sedla Ivču. Jako ve Vyvoleních. Ale má šanci se tam vrátit, pokud včas načerpá ENERGI a David ji nechá po nocích odpočííívat. Prvních cca 400 m v klídku. Zděšení nastává, když kluci zastavují u spuštěné závory a borec odmítá smlouvat.


Moje cesta, moja privátná cestarina. Idem zovat policiu. Opouštim místo za volantem a rychle rozebíráme to, co jednooký cipek na nás nalíčil. A rychle..už jenom policie schází a nezbytné dohadovačky. Vyrážíme směr Bled. Na začátek náročnější stoupák, ale nic nenaděláš. Foto pro sponzory, úsměv na líci jak jsme mu zdrhli a v 17°° adijos u jezera. Good lac.


Nad letištěm padáky a moje cesta směřuje kam jinam než zde. Paráda. Je neděle, plno tandemu. Koupili si privátnou lesinku a tak si vydělávají tandemama. Vůbec mi to neschází. Potkávám Miča.Bavíme se o projektech…hledí jak puk. Jaro,Jaro..ty si mafia. Ale to si cely ty. Dobro radiš. Dušan-Bule skáče pro radost svých 20-30 tandemu ročně.

V letištní restauraci píšu tyto řádky a pípa sms-ka. Bydlení na dnes máme zajištěnéé. Za pivko. No super. Cena dobra. Platím.

31.7.2006

Poslední den měsíce. Jestli začnu dnes od konce, tak opět přišel před naším odjezdem jakýsi buzerant a vyhodil nás. Prý z jeho pozemku. Včera paní domu kousek odsuď řekla, že ta louka patří jí a můžeme tam jednu noc bezplatně-takže za pivko přespat. Přesto, že potyčka po ránu byla, camp byl suprácký. Blízko vody, prostě paráda. Večerní polévka neměla chybu. Co dům dá…..se nese heslo našich večerních pickniků. Včerejší cyklo túra skoro skončila v campu veddddddle Bledského jezera. Ještě koupel a goo na domluvené místečko.. Cca 5 km od jezera Bled směr Bohiň. Zážitky z kol si členové expedice zatím pamatují, uvidíme co po pár dnech. Snad to někdo vpíše dodatečně. Ráno autíčko nechce startovat. Dnes jsme to roztlačili, ale co dál? Vůbec se mi to nelíbí. Ferda namíchal náš oblíbený nápoj. A myslím padl i zbytek Zenové slivovice. Prostě prevence. Myslím na něho a vyptávám si první šálek. Úspěšně. Ten určitě nemá. UNI-BREZ ALKOHOLA, Triglavská 13, MOJSTRADA. LANKA BAR.
Kolem projelo několik Českých motorek. Jinak je tady málo českých turistů. Snad jsou všichni u moře. Uvidíme. Kousek odsud je vidět Triglav. Vzpomínám jaké to bylo krásné. V roce 1990 jsme tady strávili před MS v parašutismu nádherné čtyři dny psycho přípravy na soupeře. Zarostlí jak Tarzani, bojovně naladění jsme se vrátili na Bledské letiště Lesce. Zlato vyhráli Frantíci, ale málem nám ho věnovali. Přiznali férově, že jsme celou dobu suveréni vedli a posledním seskokem a posledním človíčkem jsme o kov nejcennější přišli. Spod Triglavu jsme létali na glidingových padácích. Byli to začátky paraglidingu, ale byla to součást naše relaxace. Starty by se dali přirovnat hardžopu, ale samotný let v kotli kolem stěn Triglavské kotliny úžasný. Hory jsou to krásné. Skála bílá, jako kdyby byla zasněžená.

Další cíl cesty VRŠIČ. 1611 m n.m. Jestli toto dopadne dobře, tak dam na modlení. I když jedu v autě sám a je relativné lehké, táhnu se jak sopel. Zatáčka střída zatáčku, stupně stoupání se zvyšují a teplota motoru zběsile leze nahoru. Parta maká a já předpokládám, že ve výšce cca 1200 m bych první odpadlíky mohl naložit. Přes cestu se prohání stádo Alpských krav bez pastevce. Prostě jenom tak….paráda. Silnice je posrána velkými-řídkými lejny. Jenom aby si naši vyčerpaní borci nenabrali do vzorku pneumatik a neušpinili si Duklácké rovnošaty. Vybíhám do lesa, igelitka v levé ruce. Nějaká houbička-hříbeček by se do polívčičky hodil,co? Ale marně. Kde se pasou krávy, houby nerostou. Tak zpátky. Ještě 400 m a jsem tam. V představách vidím naši expedici, jak těžce dřou, jenom aby si dokázali, že jsou nejlepší. Znám to, uznávám to. Taky jsem byl takovej, možná i horší. Míjím cyklisty, kteří to mají do vrcholu kousek. Kalkuluji s vodou, teplotu se mně daří regulovat očima, hlavou se mě promítá stav po dnešním dnu ve Vile. Ještě kousek a jsem tam. Cca 50 m a v tom kouř z motoru. Odstavuju auto na jediném volném místečku do proti směru. Naštěstí nikdo nejel doprotivky. Vyskakuju ven, otevírám kapotu.Voda žádna, kouř-pára jak na zabíjačce…..co budu dělat? Jak postupovat? Hlavně zchladit, dolit vodu a popojet kousek dál. Nad pohořím černé mraky. Déšť by pomohl. Motor se rychle chladí, dolívám vodu, ale málo. Beru Tescovou, pořád nestačí. Zkouším nastartovat..OK.

V tom kapky nabrali na intenzitě. Čtu si, píšu deníček. Na okno mi zabouchá známa postavička. Červené oči, spokojený-vysmátý obličej. Promočeny durch, ale spokojený. Posílám ho na chatu. Přeparkovávám auto. Za chvíli se objevuje Ludva a za ním Webmástr.Vše do chaty. Dobré jídlo a pivko. Klasika Čechů na cestách. Hospoda hýří zážitky, ale rovněž bolesti na únavou. Docela famóoozní obsluha. Ludva se zamilovává a Martin jenom koulí očima co pro sebe urvat. Ferda si hlídá hladinu pěny a na sjezd se dostatečně posiluje. Adam….je tady. Padá únavou. Nikdy. Co jste si dali? Tak já to samé. Ještě zákuseček a pivečko prosím, malo kruha. Na užovky takové počasí moc není. Za normálních podmínek jsou už zalezle v pelíšku. Ta naše zřejmě maká. A taky že jo. Asi po 40 min od dojezdu prvního se objevuje David s Ivčou. Ta úsměv od ucha k uchu, David s kolem míří do chalupy. Ja su tak stastnýýýý. To známe od Frantu Kanala.

Nejpouživanější sleng vytrvalců. Jídlo, pivko, zážitky. Hospoda žije. Venku prší, ale i sluníčko vylízá. Na sjezd to nebude moc dobrý, co? Poslední foto, úpravy proti promočení, ale i zachlazení. Jedeme z kopce cca 11-13 km podle toho kde se rozhodnem zastavit. Já s autíčkem se radši posouvám na poslední místo, pro případ nejhorší, abych naložil. Jel jsem hodně v životě, ale takové serpentiny ještě ne. Strašné. Brzdy smrdí, teplota se naštěstí drží. Nahoru by to určitě nevyjelo. Za to dám krk. První camp SOČA. Nic moc. Není kde vařit, schovat se před deštěm. Pokračujeme. Ludvo to tady zná. Kousek níž po levé straně. Jedu napřed. Místo je a mně se líbí. Beru partiu-souhlas. Paráda. COUNOIG CAMP. Fajn lidi, sportovci. Přestává pršet, vynášíme věci, chystáme pokrm. Pivko vychladit, štamprlu domoviny. Bacily utlouct, únavu zahnat. Dnes to musí být vydatnější. Pomáhají všichni, úkoly jsou rozdělený. Těstoviny, lunchmeat, gulášová směs. Hrnec plný. Voní všema vůněma. Nejvíce snad česnekem a cibulkou. Slaninka nesmí chybět. Večer stahujeme fotky, je veselo. Máme plány na zítra si skočit do čiré, bystré SOČE a nechat se unášet alespoň kousek. Ale ta teplota? cca 6-7 C°. Ráno z pochopitelných důvodů nikdo v plavkách před Kotira Kolibou nestál. Vyrážíme směr Vrsar, protožé počasí tady neveští nic dobrého na další dny. Bovec-Nová Gorica-Pazina-Koper-Buje-Vrsar.


1.8.2006

Trápení. Auto je čuděsné, cesta komplikovaná. Pořád dolíváme vodu. Celnice -kolona. Chorvati to zdržují, opět kolona. Naštěstí jsme projeli, doplnili vodu ještě dole a pak až na odbočce Umag-Poreč. Nad Jadranem je černo jak u Stalingradu. Kam to jedeme? Vždyť to vypadá hůř než pod Triglavem. Ale u moře se počasí měni častěji jak v horách. Vjeli jsme do prudkého lijáku. Stěrače nestíhají stírat. Do protisměru kolony aut. Snad všichni prchají před špatnou předpovědí dom? A co my? Kdepáák, pokračujeme. Nálada je všelijaká. Smích střída ticho, rozčarování. Blíží se Poreč, za chvíli jsme tam. Ještě do prava, několik semaforu, Laguna a Vrsar. Už se vidím u moře, kde to moc dobře znám. Cesta nic moc. Zatáčka do prava. Vozík se zhoupnul, auto jede rovně, Chci zabrzdit-ono to nejde. Kola kloužou, vozík tlačí, řítíme se do protisměru. Vidím, že ten by nám mohl pomoct. Šahám na ruční brzdu. Ta zabírá, Iveco mírně zatáčí a dáva nám prostor pro zaparkování na zastávce pro BUS. Srdce mam na utržení. Lidem nic není. Náklaďačik zastavil. Tomu taky nic není, škoda žadna.

Pořád prši. Vyměňujeme si pohledy…. Schazi nám už jenom pár km. Zařadíme se do kolony. To není moc dobré pro naše auto. Spod kapoty se kouři, rychle někam do uličky dolit vodu. Za chvíli pokračujeme. Tablica VRSAR. Super. První cesta letiště. Nikdo známy tady není. Nikdo nic neví, nezpěcha. Limský kanál je naši další příjemnou zastávkou. Cestičkou dole se nám na mokrých skalách kloužou nohy. Skáčeme do moře osvěžit se po 6 hod. cestě.


2.8.2006

To byl krásny den. Hlavně večerní zakončení. Partie objela Vrsarský cyklo okruh cca 40 km. Koupání, opalovaní, prostě na pohodu. Večerni procházka městem skoro jako na Václavaku. Osadky lodi kotvících v přístavu se předhání, kdo ma hezčí interiér. Nezbytné cigárko a poďme na večeři ke Goranový.
Úplně bych zapoměl. David dnes pychl kolo a hned 3 krát. No totoooo??? A Ludva taky u Gorana dofoukána tak na cestu dom a taky lepi.

7 piv, jedna divočina-David, 4 krát mořské plody s špagety, 3 krát s riži. Nezbytna rakie jako aperitivem před jídlem a pozornost podniku. Takže jdem do toho partie. Vejdi a neuškoď. Ludvo foti osto šest. Ivča se trápi s vocaskem krevety. Ferda vycucáva z vocasku šťavičku a David se škleby, když nas vidi pomlaskávat si s mořskými přišerkama. No co?

Na divoko taky chutna. Dobrou náladu doprovází smích a na stůl se hrnou další pivka, ale i bílé vinečko.

Platime, nebo se stratime. Hospoda se najednou vylidnila a my jsme zůstali sami. Goran řve z okna… “Marku,što radite? Idite spavat“. 10 EUR na osobu. To docela jde. To byl horor naskládat na hromadu 70 ERáču. Chytil se toho Ludva, že to zezbíra, ale po chvílce to vzdal v domění, že nakonec natom sámk proděla. Všechno zpět. Smích..hahaha… Maťo toho má plné bryle. Ještě nezbytné foto s obsluhou a jdem do sedadel. Jízda se stáva v posledních metrech bytvou o prvenství v cíli. Martin s Ludvou narazili na bludné Holanďanky. Co bylo to nám zatím neprozradili, ale jedno je jisté, že si webmástr dovezl krvavou hrči na hlavě z nějakého kontrolovaného držkopádu. Už se chladí v lednici fernetik, nejaka Kofola a pokračujeme v dokrmovaní. Soused nás upozorňuje na noční klid. Ale předse my jsme na dovolence, ne? Jaky klid? Zavola policii….no prosím. Přisedni a neštěkej. Maťa s Ludvom ulehávají na trávu do spacáku a pod sebe rozvynou karimatku. Spime venku a basta. Pivečko vedle sebe…. DOBROU…… my už nemame co pít, tak půjdem taky,co? Je skoro 2 hod. ráno. Moc spánku nezbýva a jedem pro rybičky na trh.


3.8.2006

Taky že jo. Odešla Iva, Ludvo a nevím kdo další, protože mě se dobřé spinka a nevnímam. Nedonesli nic. Rybáři nevypluli. Večer byla buřka, moře zvlněné a rybky se v té době asi neloví. Zůstaváme u našich ledničkových zásob. Párky s hořčici, kečupem a měkký chleba. V 9°° odvážim auto na opravu. Borec slíby kolem 14 hod., že to bude. Vyrážime na pláž jenom tady kousek u Fontany. Počasí nic dobrýho nevešti, tak proč zbytečně daleko. Voda je o poznání chladnější jako včera. Dlouho jsme na sluníčku nepobyli a už zas mračna. Něco pojíme, vyzvednu auto a rozhodnem se co dál. 70 EUR za opravu. Žádna sleva. Pry cena jako pro známe. Ale malo by to fungovat. Jdu to prubnout, ale bez větši zátěže to nepoznam. Takže možná až večer v reálu s vozikem a plně obsazené. Jsem zvědav. Slovinsko hlási 16°C. Kam to vlastně chceme? Zima…tady fajn, i když málo sluníčka. Škoda. Taky jsem si chtěl dovést spálené tělo a asi z toho nic nebude.


3.-4.8.2006

Večer ve 22°° vyrážíme z Fontány směr Slovinsko. V Poreči natankujeme na dojetí k nejbližší pumpě ve Slovinsku, kde je palivo levnější. Projíždíme místem, které zatím bylo na našich cestách nejkritičtější. Aut na cestách je málo a to naše tiše ševelí. Zdá se být vše docela OK. Kolem druhé hodiny se v Mostu u Soči ptáme náhodného Borce na vhodné přespáni. Posílá nás pod žel.most. Napodruhé to máme. Cestou se zdálo, že vezeme sebou pěkné počasí, ale když jsme vystoupili z auta, byl to pravý opak. Černá obloha nad námi. Na mohutných pilířích z kamene a betonu a ocelová konstrukce. Rychle vybalujeme stany a čím víc odpočinku, tím lépe. Ráno to začalo. Nejprve snad místní lokálka, pak to byl náklaďák. Přímo nad námi, nad našimi hlavami. Strašné. Bylo to jediné místo na štěrku. Čisté a suché. Kolem 7 hod. odjezd. Po obloze se prohání černá mračna, zima jako v Rusku. Snad ještě zmokneme. Opouštíme naše zatím nejrizikovější nocležiště.

Tady z toho nic nebude. Vyčkáváme na rozhodnutí většiny. Pokud bude pršet, nic nenajezdíme. Jedeme směr Jezersko. Projíždíme krásnou Slovinskou přírodou. Jenom slunečné paprsky schází na dokreslení panoramatického obrazu, který se nám nabízí z kopečků. Netrvalo dlouho a vstupná cedule do města oznamuje, že jsme v Kranju. Zaparkujeme u Interšparu. Tu by mělo padnou další rozhodnutí, co dál. Tady počasí taky nic moc. V dálce na kopcích vidíme jak se mraky valí a z nich déšť. Tam zrovna-tímto směrem potřebujeme pokračovat. Posnídali jsme salámek na stojaka. Pořád lepší něco, než nechat žaludek prázdný. Popeláři, místní obyvatele zhlíží na naši expedici. V ruce kus masa, chleba, někteří to zapíjí ještě našim pivem. Grgnem, prdnem, nasedáme. Jedeme pryč z civilizace. Vůbec nám to tady nesedí. Příroda volá. Směr Jezersko, odsaď Češka koča. Po hodině jízdy jsme na místě. Silnice jsou úzké, příroda fantazie. Pořád prší deštíček zahradníček.

Jednosměrkama se dostáváme do stanového campu. Závora je zvedlá. Po levé straně je v táboru rušno. Vypadá to, že to vzdali a odjíždí. Z auta se nikomu nechce do deště. Ale to by měla byt starost vedoucího výpravy, ne? Tak jo, já se teda obětuji. Klidně zmoknu. David remcá, vybíhá z auta. Tenhle přístřešek je volný. Tady si můžeme navařit, vedle postavit stany. Jasné…nejlepší je zatím v autě. A co ty naproti? Nezeptáme se jich, jestli nemají volný jeden z 6-ti velkých vojenských stanů? Mám nápad. Mohli by nás nechat do stanu postavit naše stany. Nezmokneme tolik. Ve stanech je zatuchlo, ale po několikati dnech deště se ani nedivíme. Na tom našem stanu je ještě danej igelit, takže nepromoká střecha. Zdá se být vedoucí-šééf campu člověk, se kterým se domluvíme. Zacouvávám ke stanu. Vykládáme vozík, stavíme si svoje dočasné příbytky. Někdo stan ve stanu, jiní na jednu noc palety k sobě, karimatka, spacák a hotovo. David si staví stan na nejrovnější místečko a přeje si výhled do středu tábořište. Posun se, říká Ferda, my taky chceme mít výhled do středu. No tak jo, ale jenom o kousek. Jako malé děcka. Stejně ve stanu strávíme chvíli a Bůh vy co bude večer a ráno brzo vyrážíme za každého počasí na koču. Nesu šéfovy pivečko, trochu zelené. Pak nakradené broskve. Zboží za zboží, pohostinnost střída přátelské úsměvy. A už to běží.

SLOVANÉ. U flašky si rozumíme nejlépe. Palačinky, jablíčka, nějaká ta rakije a družba je na světě. Se zájmem hltají informace z naše cesty a dobrého nápadu. To David…My jenom posloucháme. Špagety se dostávají do bodu varu. Na pánvičce se chystá směs různorodých produktů, které ochutí dlouhé nudle. Navařili jsme toho, jako pro rotu vojáku. S Davidem proplachujeme špagety v horské bystřině. Mícháme dohromady a jdeme do toho. Jen tak mlaskají expeditéééři. Kečupek, pivečko. Jídlo je základ. Večírek začíná v 21°°. Nesmíte chybět. No jasně. My a tam u toho nebýt? Každý bere pivečko do ruky jako prezent pro toho svého vyvoleného. Tady vedle už je veselo. Po dlouho probíhajícím ceremony jakehósi křtěni do cechu ochranářů (známe něco podobného u nás s balonáři) sedí všichni v bílých tričkách a zpěv doprovází kytara. Boule máme i za ušima. Toto je výzva. Máme zazpívat nějakou písničku. Ale kdo začne a jakou? Zdá se, že z nás nic nedostanou. Nekápli na ten náš správný talent. Navíc nikdo nehraje na kytaru. Možná to spraví ještě pár porci boulí a jdeme do toho. Zábava je super. Měníme si vizitky, kontakty. Možná něco zorganizujeme spolu. Bylo by to super. Domlouváme se na Tatrách na příští rok. Přijedou, nadchlo je to.

V noci při čurání potřebě, vidím dobře? Nebe plné hvězd. Paráda. Asi to vyjde. Rychle dospat rána a co nejvíce nabrat síly a užit si výstupu. První budík v 7°°, ale to tady asi budu sám strašit, takže nechávám to na tu osmou. To už kdosi šramotí. David, Ivča..úsměv na tváři. Pojď se podívat, jak je krásně. Teplota akorát. Absolvuji zrychlenou hygienu a jdeme do snídaně. Zbytek teamu vylezl ze spacáku jenom Ludvovi se jaksi nechce. Žeby toho na něj bylo v noci moc? Ale ten to zvládne. Ostraváci-kluci trénovaní. 9.30 vyrážíme. Slovinci nám přejí pěkný den a spoustu zážitků. Mezi tím se někteří ptají, jak bylo na vrchu? Náš původní plán byl ráno v 5 hod. START..No tak…jenom 4 a půl hod.zpoždění. Co to je v životě? Poctivě sbalení, nezbytné součásti oděvu, rovnošáty, vlajka, pivko-prezent, ještě přeparkovat auto aby mohli do stanu noví obyvatelé dalšího turnusu.

Asi kilometr pěkné asfaltové cesty, pak šotolina a vstoupili jsme do zdravého, vonějicího lesa. První stoupák a shazujeme přebytečné vrstvy. Víc než 18% to známe z Vršiču. Martin udává tempo, ale ne závratné. Pomalu se dostáváme na vrstevnicové chodníčky. Jisticí lana, dřevěné žebříky, kamenitý chodníček. Překrásný pohled do Ravenské doliny, hřeben Koroškich Bab, Križa, Ledine, na štíty bíle skoro jako kdyby leželi pod sněhovou přikrývkou. Grintavec napravo. Už posledních 200 m a jsme na místě. Potkáváme první vracející se turisty.

Zdravíme se navzájem. “DOBRO DAN“ Jsou vysmátí. Spokojení. Ještě stovečka a jsme tam. Poslední zatáčka. Jsme tady. Češka koča. Pěkné útulné místečko. Jsme kompletní. Vytahujeme foťáky. Něco pro sponzory, něco pro sebe. Úsměv, ještě s tímto pozadím, ještě LITOVEL a jdeme dovnitř.

Několik takových jak jsme my, usrkává dobrý vysokohorský čajík. Jak jinak na horách? Na stole leží letáčky, pohlednice, mapky Slovinska a hlavně razítka. Dorazili Češi. Obsluha: manželka provozovatele.6 raza čaj, edna kavica.

Ve dveřích se najednou objevili naši kamarádi z Celie, tí s kterýma jsme včera vřele navazovali družbu. Vypadaji čerstvo, zřejmě maji dobrý trénink. Koštujeme jejích bilínkovou –vysokohorskou specialitu…..

celkem najeto: 312,42km, průměrná rychlost: 15,8km/hod, maximální rychlost: 77km/hod, spáleno celkem 5228,5 Cal, na kole stráveno: 29:45:01hod

   …..dokončeni příště…. Na naší další expedici. Jsme doma živý a zdravý, těšíme se na další akci

článek čerpán ze zdrojů: Adrenalin Klub Prostějov

autor: Jaroslav Koribský


Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006
Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006
Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006
Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006
Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006
Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006
Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006 Slovinsko expedice 2006
Slovinsko expedice 2006

Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek